Jedním z nástrojů podpory sociální politiky je přímá státní podpora a daňové odpočty. Do podporovaných produktů v kategorii penzí patří zejména důchodové penzijní spoření a investiční životní pojištění. V oblasti bydlení jde o stavební spoření a úvěry na bydlení. Jaké změny přinese vládní úsporný balíček, přibližuje obchodní ředitel Partners Jan Brejl. 

Daňový poplatník si může od základu daně ročně odečíst až 24 000 Kč ze zaplaceného pojistného na Investiční životní pojištění, až 24 000 Kč ze zaplacených příspěvku na penzijní připojištění nad částku 12 000 Kč ročně. Podmínkou je minimální trvání smlouvy 5 let a do 60 let věku. Při nedodržení těchto podmínek či dřívějšímu výběru musí poplatník daňovou úlevu zpětně vrátit. Další odpočet lze uplatnit ve výši až 300 000 Kč na zaplacených úrocích na hypotéce či úvěru ze stavebního spoření (řádného či překlenovacího).

Nejedná se o přímou podporu formou příspěvků na konkrétní produkt, a tak tyto výhody nemohou čerpat ti, kteří neodvádějí daně z příjmu, tedy osoby bez příjmu nebo s minimálním či malým daňovým základem. Typicky studenti, důchodci, rodiče pečující o děti či lidé bez práce.

DIP a změna v odpočtech

Aktuální vládní návrh představil úpravu v alokaci daňových odpočtů pro životní pojištění a penzijní spoření. Nově již bude objem prostředků, které si může poplatník odečíst, 48 000 Kč a sám si může určit, u kterého produktu odpočet využije či jak jej mezi ně libovolně rozdělí. Prodlouží se i minimální délka trvání smlouvy na 10 let.

Nově pak vznikne další produkt, u kterého je možné uplatnit daňový odpočet, a to tzv. dlouhodobý investiční produkt (DIP). Zjednodušeně řečeno jde o spoření či investici na stáři. Střadatel si do DIPu bude moci zahrnout neomezený počet produktů od spořícího účtu, přes termínovaný vklad až po investici do podílových fondů, akcií či dluhopisů. Nemusí tedy jít pouze o jeden produkt, ale soubor produktů od různých poskytovatelů. Důležité bude, aby daný poskytovatel byl schopný k takovému produktu vystavit potvrzení pro finanční úřad.

Nezbytné bude také dodržet minimální trvání smlouvy 120 měsíců s koncem po 60. roce života. Při uplatňování daňových odpočtů ani u DIPu není možné prostředky vybírat. Je však možné je v rámci jednotlivých produktů převádět. Zajímavé pak je, že u investic nemá být uplatňován tříletý daňový test. Tedy investor může realokovat své investice bez nutnosti danit případné výnosy.

DIP bude zajímavou alternativou či doplněním k penzijnímu připojištění. Zajímavé bude, jak se k tomuto produktu postaví jednotlivé společnosti a distributoři. Na rozdíl od penzijního spoření vládní návrh nepočítá s regulací nákladů a poplatků pro klienta. Bude to tedy oblast, ve které se jednotlivé nabídky mohou významně lišit a klienti budou muset být více obezřetní.

Změny státních příspěvků

Penzijní spoření čeká zásadní změna ve výši a podmínkách získání státního příspěvku. Nově bude státní příspěvek podmíněn minimální úložkou klienta ve výši 500 Kč a pro nižší úložky klesne jeho absolutní výše.

Na druhou stranu se zvýší částka, kdy je vyplácena státní podpora na měsíční úložku 1 700 Kč měsíčně. V takovém případě bude výše příspěvku 340 Kč, tedy až 4 080 Kč ročně. Změna se bude týkat i již uzavřených smluv.

U stavebního spoření je v plánu naopak snížení státní podpory na polovinu. Tedy na 1 000 Kč při roční úložce 20 000 Kč. Podpora je vyplácena ve výši 10 % z vkladu až do maximálního limitu. I tato změna se dotkne i již uzavřených smluv.

Smysluplnost zvýhodnění

Z pohledu střadatele se může zdát, že by bylo nejlepší maximalizovat využití státních příspěvků a daňových úlev. To však neplatí, jelikož je nutné podívat se na podstatu jednotlivých produktů, na které jsou výhody poskytovány. Ne každý má takový disponibilní příjem, aby využil všechny možnosti odpočtů a příspěvků. V součtu jde o roční platby ve výši 92 000 Kč.

Z pohledu snížení daňového základu se nejzajímavěji jeví nová možnost v podobě dlouhodobého investičního produktu, který střadatelům poskytne nejpestřejší portfolio produktů, ze kterých může vybírat, a to od konzervativních spořících účtů až po rizikové investice do akcií či dluhopisů.

Každý si bude moci nastavit ideální mix, který odpovídá jeho investičnímu profilu a očekávání. V čase si pak tento mix může podle potřeb a situace upravovat. Smysluplné bude využít celých 48 000 Kč daňového odpočtu ročně právě na tento produkt. Cokoli nad tuto částku je pak lepší směřovat na produkty nespadající pod DIP, aby střadatel nebyl omezen možností výběrů naspořených prostředků. Návrh totiž nezmiňuje možnost částečných výběrů bez nutnosti dodanění, a to i v případě, že střadatel do DIP směřuje více než 48 000 Kč ročně.

U státní podpory formou příspěvků se podle vládního návrhu stává jasným favoritem penzijní spoření. Pokud jej postavíme přímo proti stavebnímu spoření, tak u obou produktů je dosažen maximální státní příspěvek při roční úložce 20 000 Kč. U penzijního spoření je výše příspěvku 4 080 Kč, u stavebního spoření jen 1 000 Kč.

Co se týká nákladů spojených s vedením účtu, u stavebního spoření jde o částku kolem 350 Kč ročně. Ze státní podpory tak nově střadateli zbude jen 650 Kč. U penzijního spoření klient neplatí za vedení účtu, ale stejně jako u investic za obhospodařování prostředků 0, 4% – 1% dle zvolené strategie.

A co stavebko?

Pokud se podíváme na zhodnocení prostředků, tak nemluví ve prospěch stavebního spoření. Vzhledem k tomu, že stavební spoření a penzijní spoření má jiný investiční horizont, je relevantní srovnání s obdobnými krátkodobými a konzervativními nástroji. Nejblíže jsou tomu spořící účty a termínované vklady.

Stavební spořitelny dnes při započtení aktuální výše státní podpory nabízejí zhodnocení 3 – 4 % p.a. při vázací lhůtě 6 let. Tyto výnosy dnes nabízejí i 5ti leté termínované vklady a při kratším horizontu kolem jednoho roku je možné na spořícím účtu či termínovém vkladu dosáhnout i dvojnásobného výnosu. Je pravděpodobné, že v následujících letech budou úroky ze spořících účtu a termínových vkladů klesat. Výnosy se tak mohou vyrovnat. Na rozdíl od stavebního spoření má ale střadatel větší flexibilitu při nakládání se svými prostředky v čase.

Při rozhodování, u kterého produktu dává smysl maximalizovat státní příspěvek, je penzijní spoření zajímavější volbou. Využití státní podpory u stavebního spoření pak dává smysl, pokud si jej zakládáme s účelem, ke kterému byl určen, tedy na potřeby bydlení v kombinaci s úvěrem. V tomto případě je kombinace získání výhodného úvěru navíc se státní podporou smysluplná. Pokud je cílem si pouze naspořit prostředky, existují dnes již zajímavější produkty než stavební spoření.

Autor: Jan Brejl pro iDNES.cz